O mně

Jsem obyčejná holka z vesnice, která vyrostla v menším hospodářství se zvířaty. V zahrádce rostla zelenina, ovoce, růže, orlíčky, pivoňky a mnoho dalších trvalek. Na jaře voněly kvetoucí stromy a v oknech kvetly bordové vzpřímené muškáty. Se svými vrstevníky jsem běhala po vsi a po lese. Věděli jsme, kde rostou jahody, maliny, kradli jsme ovoce od sousedů (takové totiž chutnalo nejlíp) a stavěli jsme bunkry a kuchyňky.

Moje studium a první léta pracovního života mě ale nasměrovala úplně jinam, než k tvorbě zahrad, ekologii, pěstování udržitelným způsobem, bylinám a kreativnímu tvoření. Ani když jsme s manželem koupili dům se zahradou, v prvních deseti letech to nevypadalo, že by zde mohla být první ukázková přírodní zahrada v Plzeňském kraji.

Jak ale léta běžela, stále více jsem vnímala, jak macešsky se chováme k naší krajině, k té krajině, kterou si pamatuji z dětství, jako malebnou, voňavou a barevnou "zahrádku". A tak jsem chtěla žít a pracovat na svém pozemku jinak. Nadchla mě myšlenka přírodních zahrad a těch necelých 1000 m2 pozemku u domu v Myslovicích se začalo proměňovat v oázu přírodní rozmanitosti v jinak fádní zemědělské krajině. Zároveň jsem se vrhla do samostudia. Nakoupila spousty knih o zahradách, rostlinách, bylinách (z internetu se to opravdu všechno vyčíst nedá), sleduji odborné články a vzdělávám se neustále na nejrůznějších odborných seminářích. A čím víc informací získávám, tím víc mě příroda, zahrady a ekologie zajímají. 

V roce 2016 nastal čas, kdy se naplnil můj první vytyčený cíl - certifikace přírodní zahrady. Druhý stupeň certifikace - Ukázková přírodní zahrada - má v podmínkách, že musí být zpřístupněna veřejnosti. A přiznám se, že s tím jsem měla trochu problém. Náš dům se zahradou jsem považovala za něco nedotknutelného, za útočiště mé rodiny. A teď si sem pustím lidi? Navíc, co budou říkat? Ještě zdaleka není vše hotové, přírodní zahrady vypadají jinak než ostatní, řeknou, že tu mám bordel, že jsem se zbláznila...

Ale chuť ukázat lidem, že zahrada může být krásná i bez chemie, bez toho, aby se trávník sekal každý týden sekačkou a že živý plot může být tvořen i jinými dřevinami než tújemi, byla silnější. A tak jsem zkušebně otevřela zahradu na Víkend otevřených zahrad v roce 2017. Tenkrát přišlo na 120 lidí, což jsem vůbec nečekala! Nastartovalo mě to k dalším aktivitám - tu sezonu navštívilo Zahradu u malíře bezmála 300 lidí.

Opustila jsem tedy po velkém zvážení a bezmála sedmi letech starostenský úřad v naší obci a začala se přírodním zahradám a jejich osvětě věnovat více. V roce 2018 jsem nechala zahradu certifikovat na Ukázkovou přírodní zahradu. Byla první v Plzeňském kraji, která tento druh certifikátu získala. Mezitím jsem ušla další kus cesty. Stala jsem se poradkyní v oblasti přírodních zahrad a s manželem jsem založila spolek Barevná krajina, z.s., který zajišťuje certifikace přírodních zahrad v Plzeňském kraji. 

A aby toho nebylo málo, v naší druhé zahradě se věnuji pěstování aromatických rostlin, které zpracovávám do svých výrobků. S bylinkovým stánkem a tvořením občas jezdím po veřejných akcích, dělám přednášky, workshopy i zahradní programy pro děti.

Zahrada u malíře je také zapojena do mapy tzv. zahradní turistiky. A turisté sem chodí a s nimi přišly i kladné reakce, děkování a povzbudivé e-maily. Vůbec jsem netušila a nečekala, že lze i takovýmto způsobem pracovat s lidmi a také s dětmi. Je to pro mě dar a odměna zároveň. 

Chci vám všem poděkovat za vaše úsměvy, milá slova a povzbuzení. I za povzbuzení a pomoc rodiny, kamarádů, ale také lidí, od kterých jsem to vůbec nečekala. :)

Věra Dvořáková