Když jsme koupili tento dům se zahradou, vládla zde pravá divočina. Jenže ve formě, kterou u domu moc lidí nesnese. Pustila jsem se do díla a tvořila zahrádku pravou venkovskou, babičkovskou, bujně kvetoucí, bez tůjí a tvarovaného jehličí. Pak jsem se dočetla o přírodních zahradách. Co to je? Že prý se nesmí používat chemické postřiky, hnojiva a rašelina. Ale vždyť já je nepoužívám. A ještě několik dalších předepsaných zásad při pěstování? Vždyť přeci splňuji skoro všechno do puntíku! Nechala jsem si tedy zahradu certifikovat. Pro potěchu svou a možná i pro inspiraci ostatním. Je první a zatím jediná v okrese Klatovy. A divočina se sem pomalu zase vrací, ale vypadá trochu jinak...

Jak jsme k malíři Františku Burešovi přišli

Tak to je na dlouhé vyprávění! Když jsme se nastěhovali, nikdo z nás o žádném malíři nikdy neslyšel. A pak jednoho dne byly z půdy nad hospodou sneseny krásně malované divadelní kulisy. A začalo dlouhé pátrání. Kdo, kdy, jak...? Poté, co bylo tajemství odhaleno, jeden náš přítel a nadšený ochotník pan František prohlásil: "To by ani Jarda Dietl nevymyslel!"

A jestli to zajímá i Vás, třeba se tu zastavte, my Vám to povíme.

Zahradu je možné navštívit druhý víkend v červnu o Víkendu otevřených zahrad nebo v sezoně (zhruba od začátku května do poloviny října) po telefonické domluvě.