O mně

Jsem obyčejná holka z vesnice, která vyrostla na dvoře mezi koťaty, psy, kachnami, slepicemi, králíky, kozami, holuby, občas se mihla i kráva nebo kůň. V zahrádce rostla zelenina, ovoce, růže, orlíčky, pivoňky a další kvetoucí trvalky, na jaře voněly kvetoucí stromy a v oknech kvetly bordové vzpřímené muškáty. Se svými vrstevníky jsem běhala po vsi a po lese. Věděli jsme, kde rostou jahody, maliny, kradli jsme ovoce od sousedů (takové totiž chutnalo nejlíp) a stavěli jsme bunkry a kuchyňky.

Moje studium a první léta pracovního života mě ale nasměrovala úplně jinam, než k tvorbě zahrad, ekologii, pěstování udržitelným způsobem, bylinám a kreativnímu tvoření. Ani když jsme s manželem koupili dům se zahradou, v prvních deseti letech to nevypadalo, že by zde vznikla první ukázková přírodní zahrada v Plzeňském kraji.

Jak ale léta běžela, stále více jsem vnímala, jak macešsky se chováme k naší krajině, k té krajině, kterou si pamatuji z dětství, jako malebnou, voňavou a barevnou "zahrádku". A tak jsem chtěla žít a pracovat na svém pozemku jinak. Nadchla mě myšlenka přírodních zahrad a těch necelých 1000 m2 pozemku u domu v Myslovicích č.p. 16 se začalo proměňovat v oázu přírodní rozmanitosti v jinak fádní zemědělské krajině. Zároveň jsem se vrhla do samostudia. Nakoupila spousty knih o zahradách, rostlinách, bylinách (z internetu se to opravdu všechno vyčíst nedá), sleduji odborné články a vzdělám se neustále na nejrůznějších odborných seminářích. A čím víc jsem přečetla, tím mě příroda, zahrady a ekologie zajímají stále více. Píši tedy Ježíškovi a žadoním k narozeninám o další knižní tituly. A moje zahrada je mi praxí.

V roce2016 nastal čas, kdy se naplnil můj první vytýčený cíl - certifikace přírodní zahrady. Druhý stupeň certifikace - ukázková zahrada - má v podmínkách, že musí být zpřístupněna veřejnosti. A přiznám se, že s tím jsem měla trochu problém. Náš dům se zahradou jsem považovala za něco nedotknutelného, za útočiště mé rodiny. A teď si sem pustím lidi? Navíc, co budou říkat? Ještě zdaleka není vše hotové, přírodní zahrady vypadají jinak než ostatní, řeknou, že tu mám bordel, že jsem se zbláznila...

Ale chuť ukázat veřejnosti, že zahrada může být krásná i bez používání chemických přípravků, bez toho, aby se trávník sekal rotační sekačkou každý týden a že živý plot může být tvořen i jinými dřevinami než tújemi, byla silnější. A tak jsem zkušebně otevřela zahradu na Víkend otevřených zahrad v roce 2017. Tenkrát přišlo na 120 lidí, což jsem vůbec nečekala! Nastartovalo mě to k dalším aktivitám - tu sezonu navštívilo Zahradu u malíře bezmála 300 lidí.

Opustila jsem tedy po velkém zvážení a bezmála sedmi letech starostenský úřad v naší obci a začala se přírodním zahradám věnovat na plný úvazek. V roce 2018 jsem nechala zahradu certifikovat na Ukázkovou přírodní zahradu. Zatím je jediná v Plzeňském kraji, která tento druh certifikátu vlastní. Zároveň je zapojena do mapy tzv. zahradní turistiky. A turisté sem chodí a s nimi přišly i kladné reakce, děkování a povzbudivé e-maily. Vůbec jsem netušila a nečekala, že lze i takovýmto způsobem pracovat s lidmi a také s dětmi. Je to pro mě dar a odměna zároveň. Chci vám všem poděkovat za vaše úsměvy, milá slova a povzbuzení. I za povzbuzení a pomoc rodiny, kamarádů, ale také lidí, od kterých jsem to vůbec nečekala.